Julius Komárek: Lovy v Karpatech

Prof. Julius Komárek

V roku 1942 vyšlo prvé vydanie knihy "Lovy v Karpatech", ktorú napísal český zoológ a prírodovedec prof. Julius Komárek. Pútavo v nej opisuje svoje dobrodružstvá a lovecké skúsenosti, ktoré zažil v karpatských lesoch. Karpaty sa stali po mnoho rokov cieľom jeho výskumných ale aj poľovníckych výprav. Prečo to boli práve Karpaty, popisuje sám autor v predhovore k tretiemu vydaniu knihy:

"Hřebeny Karpat jsou v Evropě ojedinělou oblastí, pokrytou nesmírnými plochami lesů většinou původního pralesového složení, jaké dnes v ostatních poměrne hustě osídlených částech tohoto příliš civilizovaného kontinentu nenajdeme.

Ukrývají v sobě poslední zbytky velké evropské lesní zvěře, která byla téměř všude člověkem buď vyhubena, nebo vytlačena, anebo se chová jen v chráněných územích a oborách. V Karpatech dosud žijí tato zvířata tak volně jako kdysi na celé evropské pevnině. Proto je tato oblast pro zoology, myslivce i milovníky přírody po této stránce nejzajímavější územím v Evropě."

Koncom dvadsiatych a začiatkom tridsiatych rokov minulého storočia autor niekoľkokrát s nadšením navštívil pohorie Čergov. To čo videl a zažil zachytil na zhruba štyridsiatich stranách v kapitole s názvom V Lukově na jelenech. Dôležité však je, že sa autor nezameriaval len na opis poľovníckych zážitkov, ale načrtol v tejto knihe aj obraz Čergova tak, ako vyzeral pred takmer sto rokmi.

Kniha "Lovy v Karpatech" vyšla v piatich vydaniach, ktoré sa ihneď vypredali. A keďže asi nie každý sa k nej dostane, uvediem tu aspoň pár citácií.

"Protože v době mé první návštěvy byl celý livovský revír porostlý nádherným starým smíšeným lesem, vychádzeli jeleni na pastvu až na hřeben, kde se prostírali překrásné louky. Tento systém luk, přerušovaných lesem a poroslých křovinami, tvořil hlavní půvab celého revíru. Úbočí nebyla dlouhá, takže výstup na vrcholky netrval déle než hodinu, a tam se pak prostíral pohled na postranní hřebeny a úvaly, kde se všude mezi tmavým lesem otvíraly podobné zelené palouky. Bylo to nádherné. Livovský revír nebyl vysoko, snad nějakých osm set až tisíc metrů a nebýt toho, že les byl tak zanedbaný, že jste měli dojem pralesa, byl to revír velmi pohodlný. Byly to jakési Karpaty v kapesním vydání."

Havril Pilar - miestny lovec z Livova a Komárkov sprievodca.

"Domorodý karpatský lovec si dovede sednout poblíž vyslíděného ochozu jelena a čekat tak dlouho, až mu zvěr sama přijde téměř do ruky. U tohoto lovce čas nerozhoduje. Vydá-li se na lov, jdou všechny životní zvyky stranou. [...] Můj Havril, tak jako všichni ostatní karpatští lovci a pytláci, šel na lov, jen když měl čas, a pak se lovu oddal cele. Kdy se vrátí domů a co se zatím stane, bylo mu naprosto jedno. On jde na lov zvěře a tam se nedá pospíchat. My však, kteří přicházíme z měst na několik týdnů do hor za lovem, vždycky pospícháme. Jsme netrpěliví, protože jsme zvyklí na vypjatou pracovní povinnost složitého městského života, kde všecho má svůj řád, všechno musí klapat a nic nesmí být zapomenuto. Všechen čas je odměřen a odměřen je i náš lovecký pobyt v lesích."

"Livovské revíry kdysi, snad před sto lety, zakoupil jeden velkovévoda pouze k loveckým účelům. Tamější lesy byly tehdy pověstné množstvím černé zvěře a jen pro ni si onen pán Livov koupil. Nic jiného tam také nelovil, neboť horský masív, na jehož východní straně Livov a Lukov ležely, neměl vůbec jelení zvěř a o srnčí nikdo nestál. Orlovské hory ležely mezi Tatrami a posledními výběžky karpatských Beskyd a jelení zvěř tam byla vyhubena již dávno, dříve než byly vydány nějaké lovecké zákony. Staří vesničtí gazdové mi později vyprávěli, že jelen jim byl zvíře docela neznámé, které v době jejich mládí v celém kraji nežilo. [...] Pak přišla válka a velkovévoda statek prodal. Koupila jej za babku jakási banka na spekulaci. Protože se však lesy pro velkou vzdálenost od dráhy nedaly dobře využitkovat, nemohla banka najít kupce. Kdosi jí poradil, aby tam zařídila jelení oboru, protože jako loviště bude možno objekt snáze prodat. V lesích byla postavena značně velká ohrada, odněkud z ciziny byla koupena jelení zvěř, vpuštěna do obory a zase byl hledán kupec. Mezitím se jeleni množili, v době říje obora neboli zvěrník, jak tamější lidé říkali, lákala zbloudilé jeleny, kteří byli válkou vyhnáni ze svých stanovišť v haličských Beskydách, a ti skákali do obory. Kupec však nepřicházel. Sáhlo se tedy k osvědčenému prostředku a celý objekt nedlouho před koncem války prodala banka státu. Když skončila válka, neukáznění vesničané rozbili oboru, zvěř postříleli, a to, co zbylo, se rozuteklo po lesích. Bylo to několik kusů holé. To byl kmenový stav jelení zvěře v orlovských horách."

Podrobnejšie o pôvode jelenej zveri v Čergove autor pojednáva v poslednej podkapitole "Původ lukovských jelenů".

V súvislosti s nedávnym snežením v polovici októbra 2009 na Čergove, spomeniem aj opis podobnej udalosti z roku 1931:

"Byla ošklivá zima, a proto jsem se rozhodl, že mi hajný, než odejde, pomůže nanosit dříví na pořádný oheň. Za chvíli plál v bukovém pralese obrovský oheň a já seděl skrčen a šťasten vedle své oběti. Sotva se oheň rozhorel, počal poletovat sníh, hustěji a hustěji, až z toho se nakonec vyvinula skutečná zimní vánice. Tuto říji roku 1931 pamatují si dobře všichni, kdož byli v Karpatech. Než se hajný vrátil, čouhaly ze sněhu jen jelení parohy a já se krčil vedle šlehajících plamenů hladov, ale spokojen. Tma byla jako večer, proto se fotografie této krásné scenerie nepovedla. Sbalil jsem ještě před polednem své věci, a doprovázen nosičem, vracel jsem se právě vzniklou zimní krajinou vítězoslávne do Livova k svému příteli. Brouzdali jsme se v hlubokém sněhu a hleděli z hřebenů na táhlé řetězy karpatských Beskyd, na jejichž vrcholech se střídaly černé lesy s bílými zasněženými pláněmi. Byl to docela jiný kraj než pravé Karpaty, kde nekonečno lesů nelze dohlédnout a z nichž vyčnívají jen homole polonin. Zde to byla horská krabatina, zoraná a osídlená často až po samé hřebeny. V bílém sněhovém hávu byl typ kraje nejlépe vidět. Od toho se odráželo malé orlovské pohoří, na němž jsem stál, jako skutečné Karpaty."

Podrobný životopis Prof. Dr. J. M. Komárka
(Železnorudský zpravodaj 1,2/2010. Pre server cergov.sk poskytol Ing. Josef Růžička, Plzeň)


Prečítané: 10991x, publikované: 21.10.2009, posledná aktualizácia: 6.3.2011